Něžní barbaři Vladimír Boudník a Bohumil Hrabal. Slavíme 100 a 110 let od jejich narození

Spisovatel Hrabal a grafik Boudník sdíleli nejen byt v libeňské ulici Na hrázi. Blízké bylo i jejich umělecké prožívání poválečného světa. Hrabal ve svých textech objevoval poetiku periferií a všednosti, Boudník v oprýskaných omítkách hledal odrazy lidského nitra, které přenášel do „aktivních“ grafik. U příležitosti jejich společného výročí Český rozhlas Vltava připravil několik tematických repríz a rozhlasovou premiéru Hrabalovy prózy Něžný barbar.

PROGRAM

17. – 26. 3. / Četba na pokračování
Bohumil Hrabal: Něžný Barbar
Premiéra, účinkuje Igor Bareš

Večer na téma 
Vladimír Boudník: Mám v mozku laboratoř

16. 3.
Povídka
Karel Marysko: Utěšitel
Účinkuje Josef Somr

17. 3
Povídka
Vladimír Boudník: Ulice
Účinkuje Jan Holík

27. 3.
Večer na téma
Nežil jsem nadarmo. A přeci jsem ztracen! Koláž k 110. narozeninám spisovatele Bohumila Hrabala

30. 3. Sobotní drama
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota

30. 3. – 1. 4.
Povídka
Bohumil Hrabal: Pábitelé, Fádní odpoledne a Automat svět
Účinkuje Michal Pavlata

Spojila je nehoda. Každé ráno jezdili stejnou linkou do kladenských Spojených oceláren, aniž by se znali. Oba tam v roce 1950 nastoupili na brigádu. Hrabal unavený prací pojišťovacího agenta a obchodního cestujícího drogistickým zbožím a hračkami, Boudník otrávený formalismem a kancelářskou nudou v národním podniku Kovoslužba, kde dělal propagačního grafika. Zatímco řidič vyměňoval pneumatiku, posadili se vedle sebe do škarpy. Hrabal si všiml, že Boudník čte Goethovu hru Torquatto Tasso a pustil se s ním do řeči. Spojilo je zaujetí avantgardou, surrealistickými postupy a dadaismem. Brzy si ale každý našel naprosto osobitý výraz a uměleckou metodu.

Bohumil Hrabal ve strhujícím proudu vědomí, automatických záznamech a prozaických kolážích zachycoval všední výjevy, periferie a outsidery posedlé chutí žít. Podobně Boudník prozkoumával hromady šrotu, vytahoval harampádí z koryta pražské Rokytky a sestavoval je do instalací, dokresloval obrazy do oprýskaných omítek, rozteklého asfaltu. Postupně vyvinul několik vlastních technik, kdy vytlačoval, svářel, vybouchával a perforoval „aktivní“ grafiky do plechů a tisknul je na vlastoručně vyrobeném lisu. Svůj umělecký přístup nazval explosionalismem, který se snažil popsat v několika manifestech. Byl přesvědčený, že umělcem se může stát každý člověk, jen je potřeba se otevřít, probudit imaginaci, udělat ze svého mozku laboratoř.

Čtěte také

„Na špinavou zeď, mramor, léta dřeva… co vidíte, je vaše nitro,“ píše v jednom ze svých manifestů. „Nepodceňujte skvrny. Objeďte je prstem, překreslete na papír… zmocňujte se svého nitra. Proč se dávat stále ovlivňovat cizími vzory a epigonsky se jim plazit u nohou? Tvořte z vlastních podnětů. Máte co světu říci!“

Boudník tvořil často přímo na ulici, kolemjdoucí přesvědčoval o svém přístupu a snažil se je strhnout k uměleckému přetváření světa. Vlastně jako jeden z prvních českých umělců praktikoval cosi, co výtvarné umění později nazve happeningem.

Jak propagoval svůj umělecký přístup v praxi, přibližujeme v rozhlasovém zpracování jeho povídky Ulice, v níž spolu s Hrabalem demonstrují kolemjdoucím nové umění.

Boudníkův životní příběh a umělecký vývoj pak podrobně zkoumáme v dvoudílném pořadu Večer na téma Mám v mozku laboratoř. V první hodině zazní unikátní amatérská nahrávka rozhovoru grafika Vladislava Merhauta s Vladimírem Boudníkem z roku 1963. Druhá část se zaměřuje na životní příběh Vladimíra Boudníka v 60. letech. Hovoří tu mimo jiné obě Boudníkovy manželky, Tekla Holenyiová-Novodvorská a Věra Špánová-Boudníková, dále režisérka Věra Chytilová, Zdena Brosingerová-Kolihová, grafici Jaroslav Rotbauer a Jan Balcar.

Boudník s Hrabalem se ovlivňovali umělecky i osobnostně. Často vedli zanícené diskuse i divoké hádky, do kterých se zapojovaly i jejich návštěvy, nejčastěji filosof a básník Egon Bondy a básník Karel Marysko. O soužití v bytě Na hrázi v pražské Libni napsal Bohumil Hrabal prózu Něžný barbar – vzpomínkově a esejisticky laděné meditativní vyprávění, které nese podtitul "pedagogické texty". Uvádíme ji v desetidílné premiéře Četby na pokračování. Účinkuje Igor Bareš. A poslechnout si můžete i povídku Karla Maryska Utěšitel, inspirovanou jeho přátelstvím s Boudníkem. Účinkuje Josef Somr.

Bohumila Hrabala pak připomeneme povídkami Pábitelé, Fádní odpoledne a Automat svět. Poslední z nich opět zachycuje obraz Vladimíra Boudníka, kterého režisérka Věra Chytilová obsadila i do hlavní role svého filmového zpracování této prózy.

V libeňském bytu Na hrázi strávili Hrabal s Boudníkem necelé dva intenzivní a divoké roky. Pak se od sebe poněkud vzdálili a každý se vydal svou uměleckou cestou, na níž oba zásadně ovlivnili umění druhé poloviny 20. století. Boudník jako objevitel nových grafických technik a předchůdce abstraktního umění. Hrabal jako tvůrce unikátního literární stylu. Přáteli zůstali po celý život. Oba jej ukončili za nevyjasněných okolností, kdy „skočili z hráze přítomnosti do srdce věčnosti“, jak píše Hrabal v úvodu ke svému Něžnému Barbarovi.

Ondřej Nezbeda

Nejnovější články

Stránky